„Pomoz mi, abych to dokázal sám“
(Maria Montessori)
„Řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mě to udělat a já pochopím“
(staré čínské přísloví)
„Moudrý muž vyučuje své žáky tak, že je vede, ale nevleče; pobízí je vpřed, ale netlačí; otevírá jim cestu, ale nepřivádí je k cíli… Dobrým učitelem můžeme nazvat takového muže, který podněcuje své žáky k samostatnému myšlení.“
(Konfucius)
V pedagogických úvahách Komenského lze najít řadu námětů k současnému pojetí výchovy a vzdělávání. Jistě zajímavou myšlenkou (kromě dalších) je, aby si každý žák zvykal být současně učitelem“ (J. A. Komenský, Didaktika analytická, III. část, 2001, s. 64).
Učení pomocí „žákovských učitelů” vede podle Komenského nejen k rozšíření znalostí žáků, ale i k jejich motivaci (něco naučíme druhé), k efektivnějšímu pochopení učiva (od spolužáků se často naučíme více než od učitelů) a také k rozvoji komunikace, spolupráce a seberealizace. Současně vede k rozvoji samotného učitele
Výchovně vzdělávací cíle (výukový materiál PedF UJEP – výňatek)
Podle Kerra se lze řídit třemi základními pravidly, upotřebitelnými v učitelské profesi:
• Nenastavovat takové cíle, které by žákům způsobily neúnosný stres.
• Pokud budou přesto takové cíle stanoveny, nemají být žáci trestáni za neúspěch při jejich realizaci.
• Pokud chceme, aby žáci vymysleli sami něco nového, máme jim poskytnout veškerou pomoc, dostupné prostředky a zdroje.
